OHLÉDNUTÍ - JIHLAVA (16.3.2007)

Jihlava je město, které se před lety nechvalně zapsalo do naší koncertní historie druhou nejslabší návštěvou za celou dobu našeho hraní. Co si vzpomínáme, tehdy zabloudilo do klubu Alternativa (?) asi 25 lidí. Jihlava je ale krásné město, především my Táboráci se slzí v oku vzpomínáme, jak před patnácti lety tehdy bezkonkurenční hokejová Dukla Jihlava půjčovala táborské VTJ celou pětku hráčů a my v druhé lize zářili a drtili soupeře dvojciferným rozdílem. Ne teda "my" jako Peshata, ale "my Tábor". A my, jako "my Peshata", vedeni přáním tohle všechno Jihlavě oplatit, jsme na jihlavský kluby nezanevřeli a vyrazili dělat " kultůru".

Jeli jsme tentokrát ve dvou autech. Pepíkův Peugeot se na tu cestu proměnil v diskusní rodinnou místnost dvou otců od rodin, Pepíka a Kuby. Co konkrétně řešili, zbytku kapely není moc známo, ale určitě šlo o důležitý věci, o kterých svobodní chlapci nemají ani tuchy. Co byste si asi mysleli o větě " My jsme celý týden blinkali a kakali." ? To snad ti ženatí onikají?

Zato v Ládinovým Renaultu se především mluvilo o tom jak rychle a jednoduše vydělat prachy. Hlavně Bláža je v tomhle machr a povídal a povídal. jednou o tom určitě napíše knížku. Jen nás překvapilo, že své povídání o zbohatnutí zakončil otázkou, jestli " ty vole nemáme pajzku na pivo".

V Edgaru nás vítal nejen bodrý majitel Pavel, ale taky náš starý zpěvák Roman, který je teď v Jihlavě jako doma. A za tím vším hledejte ženu. Bláža se s ním hned dal do řeči a zavzpomínali na povánoční pařbičku, kde rozjeli ještě s Martinem jagermaisterovou smršť, že k ránu netušili kde jsou, proč tam jsou a kdo je vůbec ten druhý.

V tu dobu už hrála kapela HFD, kde hráli sličné děvy a mladí mužové. Produkovali takový akustický alternativní folk rock podpořený flétnou, který části kapely připomínal Extrudovanou Pohanku. A to se cení, jen tak dál dámy a pánové.

Náš koncert se nesl ve znamení hry na hádanou s publikem o tom, co zrovna bude za písničku. Bláža nakousl o čem to asi tak je,a lidi měli co nejdřív uhádnout o co jde. Jihlavští naše písničky znali velmi dobře, takže nebylo divu , že jsme po chvíli prohrávali 4:0 a vypadalo to na klepec. Naštěstí v davu asi stovky lidí bylo pár jedinců, kteří se najdou na každém koncertě. Tyto osoby se vyznačují tím, že od začátku koncertu na kapelu vyřvávají název svý nejoblíbenější písničky, kterou chtějí mermomocí zahrát. Povětšinou to bývá skladba z nějakýho prvního demáče, kterou hudebníci už téměř neznají, natož aby ji zahráli. Takže když Bláža třeba nastřelil "Další písnička je o rybičkách" a někdo z davu vykřikl "Krávu na jatkách volové." a to se několikrát opakovalo, výsledek už nebyl tak krutý. Ale stejně jsme prohráli , a to rozdílem třídy. Jenže taková prohra nikoho nebolí, když víte, že lidi znaj vaše písničky a zpívaj si s váma texty.

Po nás nastoupili výborní Už jsme doma , ale to většina z nás už holdovala fotbálku anebo se připravovala na cestu domů. Výborný klub, výborný hraní, snad jen těch lidi mohlo přijít o něco víc, aby i majitel Pavel byl spokojen jako my. Doufáme, že se sem brzy vrátíme.

Až se buben protrhne…

Přijeli jsme do Jihlavy na parkovišti přímo před klubem jsme málem přejeli Romana Mašáta. Po otázce jestli neví, kde tady hraje Peshata – povídá – že támhle jsou dveře. Šli jsme tedy dál a sestoupili do klubu – celkem fajn – černý zdi – takže není vidět jestli je nahulíno, za barem motorkář, jak kdyby z fotek na zdi vypad‘.

Předkapelu nám dělala skupinka HFD – přičemž názory na její vystoupení se u nás liší člověk od člověka – od názoru „skvělá zábava“, až po „to vypadá jako nějaký zfetovaný děti z hudebky“. - Ne fakt – ty si z toho dělali srandu… - ale hovno, ty to právě myslely vážně… - no mě to připadá jako Pohanka… - no ta si právě z toho dělá srandu… - Cože, Pohanka si z toho dělá srandu ??.... – slyšels někdy Pohanku?? – Ne a ty?? - No já jo… - Fakt jo??

Návštěva slušná, Láďa hrál s nasazením (skoro totál…) – že při přídavku protrh rytmičák…tak jsme dál nepřidávali…

Jo – pak ještě hráli Už jsme doma a nějaká další kapela – kterou jsme neslyšeli, protože jsme chtěli bejt taky Už jsme doma, a cestou domu hráli na Vltavě Janáčka, tak jsme to s Pepou poslouchali, a řikali jsme si, že to je skoto podobný jako Už jsme doma – jestli to ti kluci jen nevobšlehli…