31. 07. 2007
Tak jsme si zahráli v máji v lese na velbloudu a bylo to moc pěkný. Tak by mohl report z koncertu začínat i končit. Jenže bysme vás tak ochudili o pár poutavých situací, které se nám přihodily.
Tak jsme si zahráli v máji v lese na velbloudu a bylo to moc pěkný. Tak by mohl report z koncertu začínat a i končit. Jenže bysme vás tak ochudili o pár poutavých situací, které se nám přihodily.
Po dlouhých dvou letech jsme se ozvali Jardovi Hlavovi a využili jeho služeb odvozu, převozu, vývozu kapely na koncert. Jarda má velkou tmavomodrou dodávku, kam se nás pohodlně vejde všech šest a k tomu klidně i dva psi. Jarda má velký zkušenosti s odvozem, převozem a vývozem různorodých individuí jako třeba Petra Muka, Shalomu, Rapmasters a jiných už pohaslých komet naší popmusic. Jarda je profesionál každým coulem, takže jen a jen na naše přání jsme vyjížděli směrem na Budějky s téměř nulovou časovou rezervou. Ale ejhle v Planý kolona aut minimálně kilometr dlouhá. „Vidíte, proto jezdím vždycky dřív“ varoval nás Jarda. Jenže si nakonec věděl rady a objel to přes okolní vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a jejichž cesty pamatovaly ještě císaře Josefa a elektrika byla zavedena určitě nedávno.
Dorazili jsme před klub právě, když zrovna dohrávala kapela Posmrtné zkušenosti a pár lidí v klubíku nevěstilo nic dobrýho. Jenže Martin se s Tomášem vsadil o čokoládu , že do dvaceti minut bude plno. A bylo, ostatně jako vždy v Českých Budějovicích. Martin má totiž čokoládu moc rád. 200 lidí udělalo parádní atmosféru, kterou nám bohužel zkalila přetržená basová struna, která za sebe nenašla žádnou náhradu. Jsou to ale ty struny svině. A že zrovna praskaj ty „áčka“? Takže jsme půlku koncertu odehráli bez basy. No ale když se lidi baví, taková maličkost je nijak nevyvede z míry. A lidi ve Velbloudu se bavili náramně. Jednička s hvězdičkou.
Ten den zrovna Kuba slavil své třicátiny, takže jsme se bavili i my moc náramně.A s náma se bavily náramně i panáky Morgana. Nevíme, jak se bavila zpěvačka Gaia Mesiah, kterou jsme v klubu taky viděli.
Zpáteční cesta byla zapeklitější, nejdřív jsme se stavili v budějické tiskárně pro desítky balíků čerstvých novin, které musel Jarda odvézt do Tábora. Láďa si hned vzpomněl na prožitá léta na poště, kdy vozil balíky a Martin zas na svoji první a asi i poslední brigádu v novinovém stánku; pokud vynecháme jeho časté brigády v obchodě rodičů, o kterých má v plánu jednou natočit film s příznačným názvem“O prodavači, který se bál prodávat sklo-porcelán“. Protože oba byli po Morganu rozumem trošku unavenější, Láďa se hned cítil jak poštovní závozník a chtěl si hned sednout vedle Jardy, navigovat ho v cestě, a rozvážet noviny ve tři v noci přímo lidem do schránek, Martin měl zas obsáhlou přednášku o remitendě. Až v Táboře je jasný příkaz, že mají noviny vykládat, přerušil v jejich žvanění, které postrádalo artikulaci a smysluplnost. Pěkný výlet.
