07. 05. 2007
Jedno staré indické přísloví praví, březen - pašík je sněden. Ano, Pepík opět připravoval zabijačku...
Jedno staré indické přísloví praví, březen - pašík je sněden. Ano, Pepík opět připravoval zabijačku, která vycházela právě na druhý den po koncertě. A protože se za rok pár věcí spojených se zabijačkou zapomene, Pepík se chystal při jízdě na koncert v autě si pár praktik připomenout. Přivez si paštiku a igelity a ukazoval ostatním členovcům jak dělat jitrnice. Martin se přihlásil, že by to rád zkusil. Viděli jste skeč Mr. Beana, kde se snaží schovat tatarák a ten je pak všude? Asi takhle to v autě vypadalo. Láďa řekl, že Martin je prase a že příští zabijačka se bude určitě týkat jeho. Kuba, utíraje si paštiku z vlasů, prohlásil, že ho vlastnoručně odpraví, ale hned teď.
Veřejnou popravu odvrátila SMS od Bláži, který jel po vlastní ose stejně jako Tomáš, a ptal se, jak jsou v klubu vyřízeny volňásky pro jeho slečnu a známý. „Napiš mu, že u vchodu musí říct heslo Čáryfuk“. Pepa ani netušil , jak nastartuje touhle větou diskusi o starých seriálech vysílaných ještě za totality. Mluvilo se nejen o Čáryfukovi, Elektronkovi, ale i Majce, Pampalinim, dětech z Kouřové hory a Strážci noci…a kdyby se nedorazilo do Hořovic, určitě by přišla řeč i na Kapitána Klosse a Psa Gora.
V klubu Labe, který se pro nás nepochopitelně jmenuje Labe, když široko daleko není jak Labe tak ani jiný další vodní tok, na nás už čekal Tomáš a Bláža, který nám už nadával do hovad a šmejdů od vchodu, že heslo neprošlo. V klubu bylo pěkně nabito, kolem 250 lidí. To už zrovna hrála kapela Skaff. z nedalekých Strašic a moc pěkně jim to hrálo. Láďa si zatím stačil v šatně „přezout“ zimní blánu na virblu za jarní a za chvíli se mohlo jít hrát.
Zvuk na pódiu byl dost zvláštní, z odposlechů jsme se slyšeli výborně, ale jako kdyby bylo jeviště (anebo jestli chcete slyšiště :-) ) rozděleno tlumící stěnou na dvě poloviny. Pepík neslyšel Martina, Martin Pepíka, Tomáš Kubu, Kuba Tomáše a Bedřich Smetana taky nic neslyšel, tak to vypadalo, jako kdybychom hráli každý z nás sólový absolventský koncert na Ježkově konzervatoři. 250 lidí udělalo parádní atmosféru, až jsme dvakrát museli přidávat. Prý přijel plný autobus ze Strašic, oblíbeného našeho místa, a tam nás místní mají moc rádi.
Po rozdání několika paliček a trsátek jsme se věnovali pokoncertnímu veselí, což v sobě skrývá pití piva na ex, abychom jich stihli před odjezdem co nejvíc, rozhovory s fanoušky a podepisování se jim na cokoliv se podepsat dá a domlouvání nových koncertů. Když bylo vše vypito, rozdáno, podepsáno a domluveno, mohli jsme vyrazit směr Tábor. Cesta domů probíhala klidně až na Martina, který v každé vesnici začal zpívat známý song od Tří sester. A tak jsme se mohli dozvědět, že „…Rejkovice malá ves, ukrad bábě k…u pes“. A to zpíval v každé vesnici, jen v Pičíně mlčel….
