17. 05. 2007
V Praze hrajeme pohříchu málo. Tak jednou ročně a to se nám někdy ještě ani nepovede.
V Praze hrajeme pohříchu málo. Tak jednou ročně a to se nám někdy ještě ani nepovede. Máme ještě všichni v paměti dva zrušené koncerty s Totáči a Deratizéry. Sváťa Šváb se ale nelekl a pozval nás do Prahy opět. A my jsme přijeli a zahráli…k překvapení všech zůčastněných! :-)
Cesta do Prahy probíhá vždy v klidu, jenže tentokrát byl pátek a pražský centrum bylo narvaný jak na pouti. Sunuli jsme se metr po metru a protože Láďa již dříve zakázal v autě kouřit, Pepík trpěl. Prosil tlučmistra, ať mu dovolí jednu vykouřit, vymýšlel plány jak ošemetnou situaci vyřešit. Nejzajímavější řešení se jevilo, vyklonit se z okýnka k vedle jedoucímu autu a kouřit v cizím autě. Ale ani to neprošlo. A tak na I.P.Pavlova vzal Pepa bundu a řek, že se rád projde. Šel i Kuba. Martin zmožen předešlou nocí, kdy mu až do rána na školení hrnuli (především alpským rumem) do hlavy instrukce jak radit drogovým uživatelům , v autě zůstal a pochrupoval.
Zaparkovat před Rock café je téměř vždy nadlidský úkol, ale dnes jsme měli štěstí. Smálo se tam na nás místo velikosti mexického dolaru a Ládin tam hned šoupnul svůj koráb. Zvukovka proběhla v pohodě a nějak nezvykle dobře jsme se na pódiu slyšeli. Jen Tomáš Martina vyprudil, když se ho zeptal, co to má za kytarovou krabičku a proč? A to už ji má 3 měsíce!!
Blížila se osmá hodina, čas hraní, ale lidí bylo pořád pomálu. Sváťa určil nový čas hraní o 15 minut později a to byste nevěřili, jak se nový sál Rock café během té čtvrthodinky zaplnil. Lidi byli jste úžasní, takový koncert v Praze nepamatujeme! Z naší strany se hraní taky povedlo, aspoň myslíme, protože těch pár přehmatů, rytmických uklouznutí, ufouknutí a intonačních nepřesností se vždycky najde, ale nedělá ještě koncert špatným. Přídavek, který si lidí doslova a do písmene vyřvali, byl pro nás takovým bonbónkem na velmi povedeném koncertě.
A pak se už jen slavilo. Martin slavil, že ještě neusnul, Kuba, že si konečně zahrál v Rock café (předtím totiž hrál jen v Redutě), Bláža , že jsme mu nenadávali za chyby, Pepa, že má narozeniny a Tomáš slavil za Láďu, protože ten jako řidič slavit nemohl.
Po odehrání Totáčů, kteří zahráli skvěle jako vždy, jsme rychle sbalili a vydali se na cestu k domovu. A bylo veselo, na nejbližší benzínce nám totiž Pepík koupil pornočasopis, ze kterého nám pak celou cestu předčítal.
