OHLÉDNUTÍ – HAVLÍČKŮV BROD (25.5. 2007)

„Pohoda, v jedenáct hrajeme, a po jedný jsme doma“ věštil před odjezdem Martin. Z Martina nikdy vědma nebude…

V autě bylo veselo, Pepa vyprávěl příhodu ze zapíjení dítěte svýho kamaráda z Hlavatec, který skončil velmi neodborným položením koberce za deset tisíc. Vůbec Pepa by mohl natočit nějakého Silvestra s Pepíkem, zábavných historek má na rozdávání a Vláďovi Menšíkovi nebo Mirkovi Donutilovi by mohl směle konkurovat.

Příjezd do Čechovky, která sídlí v bývalých kasárnách nevěstil nic dobrýho. Totáči, kteří měli už tu dobu hrát, stáli venku a nevypadalo to, že by se nějak chystali na pódium. Sváťa to hned rozseknul.“Maj hodinu a půl zpoždění, na začátku tady nikdo nebyl, tak začli později“ A sakra. Co budem dělat? Mezitím přijelo druhé auto s Tomášem a Blážou, který se zdrželi v bouřce a zatancovali si v dešti. Někoho napadlo, že půjdem do hospody a tam přečkáme hrozivý skluz. Spásný nápad. Kam kdo na ty nápady chodí?

A co by to bylo za hospodu, která nemá karty. Pepa a Kuba , zkušení mariášníci se rozhodli, že Martina mariáš naučí. Martina, který umí jen Prší a Vole lehni. A jak rozhodli tak začali. Po hodině učení, kdy z Kuby stékaly nervózní čůrky potu a Pepa celý doběla si mezi vousy mumlal, že si to zabití klidně odsedí, vytrhli Martinovi karty z ruky a se slovy „ Jdi si hrát Vole lehni“ ho vyhodili od stolu. Na jeho místo si sed Tomáš, který všechno ví a zná, a když neví a nezná, tak dělá, že ví a zná, a hra mohla natvrdo začít. Vzduchem létaly padesátníky stejně, jak když Krejčíř platí u soudu v JAR svý právníky. Není důležité si zahrát, ale ožebračit svého kolegu v kapele. Pěkné heslo otce Fury pro dnešní den.

Koncert sám o sobě byl takový průměrný, nakonec přišlo asi 150 lidí, kteří udělali přece jenom slušnou koncertní atmosféru, ale ve velkém sále se trošku ztráceli. Po koncertě jsme byli požádáni hlavním pořadatelem Dolim, aby jsme se podepsali na slavnou Zeď podpisů v klubu. Dejte na má slova, za chvíli se k ní budou sjíždět poutníci jak ke Zdi nářků….