OHLÉDNUTÍ – PRAHA + SUŠICE (9.6. 2007)

Dvoják neboli tuplák. Koncert o dvou chodech v jeden den. V létě je tolik akcí, že se snad ani nic jiného nedá praktikovat. Jedna nejmenovaná kapela z Pardubic zvládá s bravurou i trojáky.No jo Volanti. :-) Ale jet na dvoják s hrajícími řidiči je docela o hubu, takže jsme povolali do zbraně nehrajícího kapitána dodávkového korábu Jardu. Ale předtím se ještě děly věci…

Martin s Láďou jeli o den dřív do Pelhřimova, kde v sobotu od rána v rámci festivalu Město rekordů s legendární kapelou Extrudovaná pohanka tvořili český potažmo světový rekord v nonstop hraní jedné písně dokola. A byla to fuška. Od osmi hodin za přítomnosti rozhodčího na vrcholu kostelní věži zpívali a hráli, a zpívali a hráli, a zpívali a hráli. Ve dvanáct hodin se Láďa s Martinem museli rozloučit, ale nápěv „Návrat králů“ jim bude znít ještě dlouho v uších. Kluci jinak skončili v šest hodin večer a vytvořili naprosto parádní rekord, který má hodnotu 10 hodin a 10 minut!! Viva la Pohanka! Viva la primitivismus!

Kokrfest už má za sebou dva ročníky a my jsme byli pozváni na ročník třetí, jehož line up působil velmi sympaticky. Modrou Vopici jsme našli rychle ač náhodně, u vstupu nás už vítal rozesmátý pořadatel Honza Šamla alias Many, v areálu se pohybovalo podle očekávání plno fanoušků ema a punkrocku. Především emaři se vyznačovali tím, že před festem strčili hlavu do kýble s dehtem a některé slečny se podrápaly na něžných ručičkách. Asi nehoda při holení. Kokrfest měl výbornou organizaci, vše šlapalo na minutu přesně, o kapely bylo postaráno dosyta i dopita. Co byla ale kaňka, byl horší zvuk, prý vypadly středobasy. Na pódiu nás uchvátil budík, který odpočítával přesně na minutu koncertní set.

Po odehrání jsme byli nuceni brzy odjet, protože nás čekala dlouhá cesta na jihozápad do města zápalek. Jízda probíhala za zpěvu manželů Boháčů, který přerušila až krátká přestávka na nezbytné občerstvení v restauraci pod Rábím, kde nám pohostinný vrchní dal jasné ultimátum.“Buď smažák anebo jiné jídlo ,ale musíte si to objednat všichni!!“ Takže vyhrál smažák.

Do Sušice jsme přijížděli, když zrovna hráli Gang ala basta a ačkoliv takhle muzika nikoho moc nebaví, hráli hodně dobře. Lidí bylo jako vždy. Bohužel to znamenalo, že pořadatelům přibylo zas pár vrásek a horko těžko najdou chuť příští rok jít do Rocku na Santosu znovu. Škoda. My jsme celý fest zakončovali a museli jsme skončit přesně v jednu hodinu, neb to byla policejní hodina a asi by se zápalkám špatně spalo, pokud by se přetáhlo. Takže jsme moc nekecali a odehráli ty největší hitovky. Publikum je v Sušici vždycky parádní a ani tentokrát nezklamalo Bohužel z již zmiňovaných důvodů nedošlo na přídavek Návrat králů v podání Martina a Ládi. Ale to by se asi pak hrálo až do ranních hodin…

Přesto jsme odjížděli dost pozdě. Výborné klobásy a pěvecký recitál s místními fans (především píseň z Přátel Zeleného údolí byla úžasná) nás nenechaly tak brzo odjet.