OHLÉDNUTÍ – STRAŠICE + PŘEŠTĚNICE (21.7. 2007)

Nebe a dudy. Nikdy jsem nepochopil tohle slovní spojení. Proč se tak říká věcem protikladným? Určitě by se hodilo líp, třeba nebe a peklo, nebo dudy a kozenky. No nic, jednoduše řečeno, koncerty na Koupáku a v Přeštěnicích byly rozdílný naším výkonem až běda.

V oblíbených Strašicích jsme měli hrát už v brzký dopoledne, a hned po ránu nás Kuba vyděsil, že má nemocnou dceru a že s náma určitě nepojede. Ale do Přeštěnic, že určitě dorazí. Zanedlouho přišla druhá nepříliš radostná zpráva od Pepíka , že se něco porouchalo v závodě, kde šéfuje všem moderním technologiím, počínaje automatizovaným pásem na okurky a jinou zelenou havěť, konče ponorným vařičem na vodu. Ale, že prý dojede, co nejdřív a koncert určitě stihne. Jen tak tak stihl zvukovku, ale stihl to dříve, než nervózní Martin okousal Ládinovi paličku.

Před dvěma lety na Koupáku jsme si mysleli, že smůlu na koncertech jsme si vybrali na několik desetiletí dopředu. Na co jsme tehdy šáhli, to se pokazilo, písničky jsme jak školáci začínali na několikrát, některé ani nedokončili. Brrr. Jenže, jako kdyby se to všechno vrátilo. Martin nejdříve zjistil, že mu nehraje kombo nahlas jak má, tím pádem moc kytaru neslyšel a robil chyby, nad kterými by i začínající punker kroutil čírem, Bláža zapomínal texty, jako kdyby si předtím zahulil, Tomáš se ufoukával, jak zákon Decziho káže, Pepík pravděpodobně zpíval v refrénech melodie své druhé kapely Kocovina, Ládinovy bicí kulhaly jak de Peyrac a Kuba hrál, jako kdyby tam vůbec nebyl….. Ale nebojte se, tak hrozný to zas nebylo, něco málo jsem si přimyslel. :-)

Lidí na Koupák přišlo zas o něco více než minule a Štěpán ze Sex deviants se mohl usmívat. My jsme si pak poslechli pár kapelek, ze kterých nás potěšila hlavně Houba a 2v1. Ale to už jsme brali pomalu do zaječích a spěchali najít nějaké místo na grilování.

Po několika desítkách kilometrů, kdy jsme několika rybníky pohrdli, jsme konečně našli překrásnou lokaci, kde by určitě i praotec Gril kdysi zaplesal a pár stejků na ohniště nandal. Tomáš koupil nový gril , bratru tak za padesát korun, ale Kauflandu za tři stovky. Pepík, který zásadně nečte návody, již po 10 minutovém opalování mřížky na maso, naklad na ní tak polovinu našich stejků a jal se grilovat. Hovězí i kuřecí bylo zakrátko opečeno, ale jíst se nedalo ani zdaleka. V návodu totiž jasně stálo, že mřížka se musí opalovat minimálně hodinu. Takže jsme měli maso okořeněné různými chemikáliemi, za které by dali cokoliv i teroristé při přípravě sarinu. Čekání na další várku jídla, tentokrát už po všech směrech chutnýho, jsme přečkali hlavně sportováním, pokud se tak dá házení talířem nazývat. Martin by asi v italském manželství moc dlouho nevydržel, ani jeden talíř nezamířil, natož aby trefil svého kolegu.

V Přeštěnicích jsme měli hrát už jednou, ale bohužel to nevyšlo kvůli zranění Pepíka v den koncertu. A jsme moc rádi, že jsme byli pozváni podruhý. Atmosféra byla senzační, koncert se poved i z naší strany, a lidí pařilo pod pódiem víc než dost. Jen škoda, že jsme museli končit po půlhodince. Prý kvůli Mig 21, který chtěl hrát za ticha druhé scény. Ale parádní publikum si přídavek stejně vyřvalo. Po koncertě jsme si jen užívali pokoncertní nálady, hlavně nás bavili starosti společensky unaveného Manyho (promotéra skvělých punk HC koncertů), který před koncertem sháněl větší část sestavy Orangecap, kteří se jaksi zapomněli v náručí lepých děv. Ale možná si taky něco přimýšlím. Třeba jsme vůbec tenhle den nikde nebyli, koukali se na telku, jedli brambůrky a přemýšleli, jaký by to bylo, mít jednou kapelu.:-)