31. 10. 2007
Na začátek takovou malou Einsteinovu hádanku. První výlet na Slovensko nás čekal poslední víkend v červenci. Nejmladší člen kapely jel s nejstarším v novějším autě. Nejnovější aparát se vezl v autě s jediným studovaným hudebníkem v kapele. Pozounista měl druhou kytaru v druhém autě. Menší auto je červené. Kytarista neměl možnost slyšet při jízdě nejčerstvějšího ženáče. Urostlejší řidič si dal při obědě pivo. Naše otázka zní: Jak je to daleko na Rudavu? Jak by řekl režisér Dušan Klein divákům Pátera Knoxe:“ Myslím, že jsme vám dali dostatek indicií….“
Cesta do Rudavy byla dlouhá, ale protože se od Humpolce jelo po dálnici, byli by jsme tam dřív než by devět tisíc ševců řeklo postupně štoudev (tím jsem dal asi nejdůležitější indicii k zodpovězení předešlé otázky) Ale mezitím jsme se stavili ještě na oběd v domácí hospůdce, až tak domácí, že tam točili domácí pivo. Martin s Kubou nepohrdli a objednali si. Kuba jen očichal a ihned zavětřil nějakou neplechu v pěnitém moku, jeden lok mu bohatě stačil. Martin se slovy, že se musí procvičit na slovenská piva a že toto bude výborná příprava, to celé nažloutlé v té sklenici vypil. Pravdou je to, že po obědě strávil více času na záchodě než je zdrávo, ale nijak více ho to nepoškodilo.
Rudava Summerbeach je sportovně hudební festival, kde muzika hraje až druhé housle. Celý víkend je především o zápolení, soutěžení , porážkách, výhrách, štěstíčku, neštěstíčku a … slečnách v plavkách. Naše eskadra, která sportovně založená není vůbec; pokusy založit fotbalový nebo nohejbalový team a zahrát si na pár soutěžích se minuly účinkem; se před koncertem posilňovala ve VIP sekci především výborným Corgoněm, kofolou a barbecue - po slovensky klobásou. Náš koncert bohužel nemile zasáhl program na sportovním kolbišti, kde v okamžiku našeho hraní si to rozdávali slovenské celebrity s místním fotbalovým mužstvem. Rozdávali, myslíme jako, že hráli fotbal :-) Přesto moc děkujeme asi třem stovkám lidí, kteří udělali takovou atmosféru, díky které se rádi vrátíme.
Sotva jsme dohráli, začalo pršet a to větší než malé množství a bylo rozhodnuto. Tady určitě nespíme. Auto v čele s Láďou si jelo hledat ubytování poblíž, aby společně s Tomášem a svými partnerkami na druhý den podnikli dobrodružný výlet do nitra Macochy. Bez klobouku bos a bez anoraku. Druhé auto ve složení Pepa, Bláža, Kuba a Martin po nucené zastávce v brněnském KFC, dorazilo před půlnocí do Tábora. Během cesty se nic moc zajímavého nestalo až na to, že Bláža byl téměř vyhozen Pepíkem a Martinem z kapely. A to proto, že si dovolil nabídnout Pepovi jablečnou žvýkačku, když každý přece ví, že náš basista má rád pouze modrou nebo zelenou orbitku! Zasloužený nelidský řev obou kytaristů, že o tom nový pěvec byl informován už na konkurzu, byl jistě slyšet i na Špilberku.
V Táboře po příjezdu se už nic zajímavého nestalo až na to, že pokud neumřeli, jsou v nonstopu a pijí pivo dodnes… :-)
